Chci to ještě posunout výš

18.5.2016

foto Chci to ještě posunout výš

Adélka Indráková (SK Žabovřesky Brno, 1991) patří mezi mladé naděje, které mají výkonnostní růst a sbírání zkušeností ještě před sebou ...

... a současně i mezi ty, které mají nadšení a vůli pro to něco udělat. Na hlavních šampionátech tedy sice ještě mezi nejlepší nepronikla, ale na loňském MS přispěla k hezkému šestému místu naší ženské štafety sestavené pouze z běžkyň stejného, resp. podobného ročníku.

Ahoj Adélko, s tebou se moc rozhovorů nenajde, tak bych začal klidně od začátku - kdy, kdo a kde tě k orienťáku přivedl? Pocházíš z Holomóca úplně odjakživa nebo jsi začínala někde, kde to bylo lesy obklopené o něco víc?

Ahoj Kade! Když nebudu počítat náš oddílový časopis Polaris, máš tu čest být prvním, kdo se mnou dělá rozhovor. Konečně tak můžu o-světu hrdě popsat, jak si mě našli olomoučtí orienťáci, neboť jsem živoucí důkaz toho, že náborové akce mají smysl. V  rámci dne dětí v  roce 2001 jsem se s  bratrem zúčastnila olomouckého Kufříku, moc se nám lítání s  mapou po parku zalíbilo, a tak jsme od září nastoupili do kroužku. Já jsem u OB vydržela dodnes, přestože mé první zážitky z  lesa bývaly hooodně dlouhé.

 

Jestli dobře počítám, tak to pak zhruba asi deset let bylo za SK UP Olomouc, než jsi s nástupem na VŠ přestoupila do Žabin. Asi to znamenalo lepší podmínky pro trénink, díky rozsáhlosti terénů a širší o-základně, ale současně ti asi taky škola zabírala víc času než dřív?

Už vysokou školu jsem vybírala mimo jiné podle zázemí pro orienťák. Žabovřesky mají propracovaný týdenní systém společných tréninků, jezdí na hodně soustředění a hlavně, v  Brně je možnost nazout kecky a vyběhnout hned do lesa, to v  Olomouci jsem trénovala dost na poli nebo jsem jela hodinku na Sv. Kopeček. S  mým oborem na VŠ (Molekulární biologie a genetika) opravdu přišlo i mnoho povinností a musela jsem makat, abych mohla sem tam odjet na soustředění.

 

Máš za sebou pár účastí ve světových pohárech, až vloni pak poprvé mistrovství světa - asi taky pár akademických MS (to se v databázi na worldofo.com nepozná :) ). Kdy jsi začala pomýšlet na letošní mistrovství Evropy?

Od juniorek jsem se snažila proniknout do seniorské repre. Přestože jsem v  jednadvaceti pár příležitostí startu na velkých akcí jako Světový pohár nebo Euromeeting dostala, tak jsem závod neuměla ustát, abych se zařadila mezi naše nejlepší. Druhá šance přišla s  generační obměnou, shodou okolností v  době, kdy jsem se vrátila po roce ze Švédska. No a po loňském MS jsem si říkala, že na další světové akce a především na ME v  Čechách, natrénuji. Pro informaci, na akademickém MS jsem byla zatím jen jednou, v  mé milované Olomouci :-) .

 

A jakou podstatu mělo, že jsi ho neuměla ustát - běh, mapa nebo i psychika? Mířím tedy k tomu, jestli stačilo „jen“ začít víc točit?

V mém případě to bylo jednoznačně o psychice. Při větších závodech jsem šla skoro nejhorší výkony za celý rok. Naštěstí jsem na tom zapracovala, moc mi pomohla Danča Stene Bednářová, která se sportovní psychologií zabývá. Samozřejmě jsem od té doby i něco dotrénovala na fyzičce a mapové technice, ale ten největší posun vidím ve stabilitě při výkonu.

 

Máš i srovnání, jak ti za poslední roky narůstaly natrénované objemy? I když zrovna loňsko se s ohledem na zranění nedá pro porovnání použít...

Tréninkový deníček si snažím poctivě vést, bohužel pro čtenáře systém evidence pořád trochu obměňuji, také se tam promítnou i nemoci a zranění… Ale aspoň pro zajímavost: v  juniorkách (2011) – 210 hod běhu, 1 900 km, celkový čas zátěže kolem 300 hod; v ženách (2014) - 320 hod běhu, 3 060 km, celkový čas zátěže kolem 400 hod.

 

Došlo i na nějaké změny v metodice tréninku, na základě doporučení trenérů nebo třeba výsledků doktora Pozdíška? A máš nějakého osobního trenéra?

Od juniorek do loňské sezóny mne trénovala Zdenča Kozáková, letos mi přípravu konzultuje Jirka Hlaváč. Trochu jsem se dovzdělala na impuls z repre, postřehy od Dr. Pozdíška mi také pomáhají balancovat plán, skvělé je posilování s Bořkem (pozn. - Bořek Hojgr, kondiční trenér působící pro členy reprezentace v Brně), zkrátka pořád je co se učit. Tuhle sezónu jsem získala i díky Jirkovi trochu jiný náhled, uvidíme, kam to povede. Ve skupině je trénink vždycky snazší a zábavnější, takže se ZBM trénuji hodně a hodně ráda.

 

Na loňském MS ve Skotsku jsi byla součástí „mladé nadějné“ štafety (pozn. - s Denisou Kosovou a Janou Knapovou), kterou nakonec kouč postavil na start závodu. Byla to pro tebe v nějakém smyslu nová zkušenost? Kontaktních závodů se špičkou jsi asi na severu už pár zažila, ale toto bylo přece jen možná něco jiného?

Loni jsem na Tiomile i Jukole ukázala, že mi štafetové závody sedí, zvlášť na posledních úsecích, takže jsem se před MS nebála. Ve Skotsku jsem poznala, že světové štafety jsou ještě silnější kafe, navíc těch věcí, co se dělo v lese! Opravdu poučným zážitkem pro mne bylo vybíhat v kontaktu s hvězdami světového formátu a medailistkami z předešlého dne, které se prostě ztrácely nebo se stáhly na špatnou farstu. Jsem moc ráda, že mne kouč v té štafetě nechal, i když jsem nevyladila top formu.

 

Takže v zásadě to vypadalo tak, že co ti na ně chybělo fyzicky, to jsi v podstatě stáhla na jejich chybách?

Fyzicky jsem na ně loni neměla, prostě mi po 30 minutách došlo a ony zrychlily. Já jsem si šla od začátku svůj závod, jen postupem začalo ubývat soupeřek na společných kontrolách. Když se trať vymotala ze složitější části a přišla běžečtější část zpět do arény, předjel mne zezadu vláček, jehož tempo jsem nechytla.

 

Předpokládám, že to každopádně byl zážitek, který by každého motivoval v setrvání, ne-li zvýšení úsilí, nicméně ty jsi pak naopak měla v zásadě stopku z důvodu zranění. Jak dlouho to trvalo a mohla jsi pak naskočit do zimní přípravy už bez omezení?

Hned po MS jsem si přála jediné, pořádně točit a zmenšit tu díru ve fyzickém fondu, kterou jsem proti světové špičce měla. Na MS se mi bohužel rozjel zánět achilovky, až jsem nemohla pořádně ani chodit. Po pěti dlouhých týdnech jsem začala něco málo dělat, ale nešlo to. Po jednom proklusnutí mne šlacha dost bolela. Vynechala jsem prakticky celou podzimní sezónu a začala jsem trénovat běhání až v prosinci. Do té doby jsem ale nemohla zahálet, to bych nevydržela. Trénovala jsem alternativně, vodní běhání, plavání, hodně posilka, později trochu kolo a třeba jóga mne absolutně uchvátila.

 

Takže během zimy už jsi mohla začít trénovat naplno, až do současnosti, a teď už pojedeš na ME připravená podle svých představ?

Ráda dělám věci pořádně. Tím pádem vždycky vidím, co by se dalo udělat jinak, lépe. S věkem a zkušenostmi vím, že optimální stav je vysoce nepravděpodobný, tak jsem spokojená s aktuální situací.

 

Už zazněla zmínka o severu - pokud vím, i Ty jsi využila Erasmus pro dlouhodobý pobyt ve Skandinávii? Kde, na jak dlouho, za koho jsi běhala (příp. ještě běháš)?

Jeden akademický rok jsem strávila ve Stockholmu na tamní univerzitě. Při té příležitosti jsem se připojila ke klubu IFK Lidingö SOK. Stále za ně běhám, jezdím s nimi na soustředění. Zrovna teď sedím na letišti cestou z Tiomily (pozn. - tedy když rozhovor vznikal), kde jsem běžela poslední úsek jejich druhé štafetě.

 

Ano, zrovna ten sestrovražedný souboj o 16. místo s Janďou Knapovou na finiši jsem viděl :) Tiomila se asi dala považovat trochu za generálku formy, jak to šlo?

Už podruhé jsem musela SNO (Södertälje-Nykvarn Orientering, Jančin švédský klub) předbíhat na posledních metrech. Letos to bylo hodně natěsno, Janča je rychlík a při testu na 3 km v Čechách byla ve finiši rychlejší, teď jsem měla víc sil já. Forma je snad na ME načasovaná.

 

A nějaká soustředění s nimi taky stíháš, resp. máš možnost občas s nimi vyjet na nějaký zahraniční tréninkový kemp, potrénovat s tamními elitními běžkyněmi, resp. třeba podle jejich tréninkových metod a pod?

V zimě vyjíždíme na 7 – 10 dní na jih, potom se snažím na jaře ukázat ve Švédsku na tréninkových kempech a závodech. V  oddíle máme dobré holky, třeba Anna Bachman startuje na ME na stejných disciplínách jako já, takže se vzájemně učíme a rozvíjíme.

 

Zpátky k ME, na programu máš klasiku, krátkou a štafety, dá se to všechno obstojně zvládnout?

Uvidíme, moc se těším. A věřím, že to zvládnout jde. Naštěstí jsem si nenaplánovala běžet i sprint, jako třeba Tove, ale i tak to dost prověří mou přípravu.

 

Z tohoto to působí, že máš radši lesní závody, je to tak, nebo se to tak prostě sešlo v průběhu nominací?

Les prostě miluji. Sprinty mi přijdou jako zajímavé zpestření tréninku, nesmírně technicky i psychicky náročná disciplína, na kterou je potřeba specificky trénovat. A já nejraději trénuji v lese. Z nominace už to tak nějak vyplynulo, v náročném programu ME se těžko slučuje long a sprint.

 

Stanovila jsi si i nějaké cíle pro umístění?

Cílem bych to úplně nenazvala, mým snem je proniknout mezi světovou TOP 15.

 

ME není pro studenty v právě příhodném termínu, pokud vím, zrovna ti to taky trochu koliduje se zásadními záležitostmi? Jaký máš další výhled, ještě škola nebo už práce nebo něco mezi?

Letos to v mém kalendáři září červeným daty, nominačky na Evropu, SP Polsko, odevzdat diplomku, ME, státnice, nominačky MS… Ráda dělám věci velmi dobře, potom je tenhle program hlavně psychicky vyčerpávající. Určitě jste zaregistrovali můj nepříliš slavný výkon na MČR sprintových štafet, kdy jsem měla dva dny do odevzdání závěrečné práce. Po skončení magisterského studia se chystám na to „něco mezi“ aneb PhD studium. Chci být z části pod českou a z části pod zahraniční univerzitou a ještě tvrdě trénovat.

 

A předpokládám, že na tu zahraniční bys tedy ráda zamířila zase na sever (pokud by to znamenalo i fyzický přesun pryč)? Každopádně tedy máš tedy v plánu to v dalších letech ještě pořádně rozbalit?

Sever je pro OB vychytanou destinací, bez zkušeností ze Skandinávských terénů to zkrátka nejde. Domlouvám stáž v Helsinkách a doufám, že se mi povede domluvit dlouhodobější spolupráci mezi naší českou a jejich finskou laboratoří. Trénování, běhání i závodění mne baví a chci to ještě posunout výš. No a přece se musím na Tiomile propracovat do první štafety!

Tak dík za rozhovor, ať to jednou vyjde a ať pro tebe výkony na ME budou znamenat další motivaci na cestě výš!

 

Většina ženské částí reprezentačního družstva A (chybí jen Dana Šafka Brožková) - Adélka Indráková, Denisa Kosová, Vendula Horčičková, Jana Knapová (foto: Vojtěch Svízela)

Ptal se Petr Kadeřávek



generální partner
hlavní partneři

hlavní mediální partner
mediální partneři
nápojoví partneři

partneři

podporovatelé

partnerská samospráva

pořadatelé