Pro vrcholnou úroveň musíš trénovat po celém světě

11.5.2016

foto Pro vrcholnou úroveň musíš trénovat po celém světě

Jan Šedivý (SK Praga, 1984) patří k naším nejzkušenějším reprezentantům, má za sebou účast již na osmi MS a dvou ME, ...

na domácí scéně jej dlouhodobě vídáme na stupních vítězů nejen po individuálních závodech, ale i po štafetových - se svým dlouholetým souputníkem a klubovým kolegou Honzou "Betem" Procházkou bývají základem obtížně porazitelné štafety. Specialista na lesní závody, v nichž v posledních letech na MS i ME pravidelně útočí na první destíku. Zatím se mu to v individuálním závodě povedlo jen vloni na krátké trati ve Skotsku - vyjde to letos?

Čau Šéďo, nejdřív jedna společenská - stejný ročník, stejný oddíl, skoro stejně dlouho v repre, řada stejných úspěchů, svědek na svatbě. Odkdy se znáš s Betem a začínali jste OB společně? Vzpomeneš si, kdy jste poprvé společně vyhráli třeba MČR štafet?

Známe se dlouho, ale spolu jsme nezačínali. Táta spoluzakládal Ekonom Praha a já za něj běhal do cca dvaceti let. Bet zase začínal v Dobřichovicích. Proto je první společná medaile tuším až z roku 2007 (pozn. - je to tak - viz zde). První společný souboj, na který si pamatuju, se odehrál na Pivrnci asi ve dvanáctkách (sorry Bete, já vim, že tu historku nemáš rád). Vybíhali jsme těsně za sebou do handicapu a táta mi tenkrát řekl, že ho musim porazit, když nemá dres :-). Myslim, že jsem ho těsně porazil, ale do juniorů pak porážel Bet většinou mě..

 

Bet na sebe a svoje aktuální tréninkové zážitky momentálně řekne na svém blogu skoro uplně všechno, ale o tobě nic nevíme. Prozraď tedy prosím jak na tom jsi, jak se dařila zimní příprava, ...

Objemově byla zima lepší než loňská a hlavně bez výpadků a zranění. I když mám občas pocit, že stárnu a ztrácím rychlost, tak jsem si zase v hale vylepšil osobák na trojku, což je fajn.

 

Tak to bude určitě jen pocit. Ten osobák pro zajímavost dělá kolik? Doplním, že venku jsi teď v Šumperku šel trojku za 8:55 a před ME 2014 za 9:13. A vzpomeneš si, za kolik jsi ji zaběhl třeba tak v 19 - 20 letech?

Aktuální osobák dělá 8:42, ale neberu to nějak vážně. Ve dvaceti letech jsem to šel bez atletické přípravy asi 9:03. Čas z nominaček před ME je trochu zkreslený, protože to bylo po nemoci. Mladší kluci to trošku podceňují, tempo 3min/km by měl být standard a kdo ho nedá, měl by na tom začít pracovat.

 

A co třeba porovnání výsledků z Velké Kunratické, za poslední tři roky jsi měl vloni nejlepší čas a lepší jsi měl snad jen jednou, v roce 2012? Ale tam asi hodně záleží na aktuálních podmínkách?

To ani nevím, ale máš pravdu, že na podmínkách hodně záleží. Navíc je to na podzim, kdy většinou odpočívám, taže ty časy o ničem moc nevypovídají..

 

A jak s trochu větším odstupem vnímáš uplynulou sezónu? První top 10 individuální výsledek na MS, ale s oním určitým zklamáním, že to nebyl sólo výkon, pak určitě spokojenost se štafetou, ... Fyzicky jsi na tom tedy asi nebyl špatně?

Nebyl, ale na nějaké extra úrovni také ne. Často se mě někdo ptá, co je v OB důležitější, jestli fyzička nebo mapa. Na nižší úrovni je to spíše mapa, ale pokud se chceš dostat třeba na MS do TOP 10, nepomůže ti ani sebelepší mapový výkon. Prvních cca 10 závodníků jde většinou bez větších chyb a pak rozhoduje fyzička. Když jí nemáš jako oni, pak samozřejmě ztrácíš a navíc i chybuješ, protože ti blbne hlava. Takže je pořád co zlepšovat.

 

To je asi trvalý boj, vnímáš tu nikdy nekončící nutnost pořád se zlepšovat jako prvek, který udržuje OB pořád zábavný, nebo by ses nezlobil, kdybys s jistým stupněm dokonalosti mohl už jen (bezchybně) prostě řešit to, co mapa a trať přinese?

Máš pravdu, je to technická záležitost a když jí jednou přestaneš trénovat, tak se zhoršíš. Zábava je pak pestrost terénů a tratí, protože neustále řešíš jiný „rébus”.

 

A pokud je tedy pořád co zlepšovat, jak na to? Je to hlavně o té fyzické připravenosti, protože při závodě pak dost záleží na odbourání chyb z únavy? Nebo i po tolika  letech praxe lze systematicky a obecně pilovat mapovou techniku - v přípravě na konkrétní závod a tedy druh terénu (zpravidla zahraničního) je asi pořád co pilovat?

Rozmanitost terénů, jiná optika mapařů a různorodost tratí dělá z každého závodu unikátní záležitost. Při závodě tě vede intuice, což je vlastně jen předem získaná zkušenost. Čím víc toho odběháš v různých terénech, tím větší jí máš. Pokud ti stačí být dobrý v ČR, můžeš zůstat doma a dokážeš to, ale když chceš být úspěšný třeba na severu, musíš jet na nějakou dobu tam. Aby ses dostal na vrcholnou úroveň, kterou ovládá např. Thierry, tak musíš trénovat po celém světě, jinak to holt nejde.

 

Oproti (nejen) Betovi máš náskok v rodinném životě (pozn. - Šéďa je od prosince 2014 taťkou Marečka), jak to zvládáš, necítíš na sobě a na kondici, že je to větší zápřah? Nebo je potomek částečně naopak i psychickou vzpruhou? Máš pro Beta nějaké doporučení, než do toho taky skočí? :-)

Bet je v tomhle chytřejší než já - ví, že dělat víc věcí najednou nejde :-). Je to samozřejmě spotřeba energie navíc, méně spánku a třeba i času na regeneraci, ale já to tak neberu. Vždycky si můžeš najít něco, na co si budeš stěžovat. Každý má jiné podmínky a je na něm, jak se s tím vypořádá. To už k našemu sportu patří.

 

A jak jsi tedy na tom s volným časem, nejen rodina, ale asi máš i práci, aspoň na nějaký úvazek?

Pracuju na ŽL v oblasti digitálního marketingu. Je to poměrně flexibilní, protože můžu docela dobře pracovat i mimo domov nebo trénovat dopoledne. S volným časem je to horší. Do magického trojúhelníku rodina - trénink - práce už se nic nevejde. Teda na slávku si čas udělám :-)

 

Na podzim jsi po mnoha letech změnil barvy svého skandinávského klubu, co tě k tomu vedlo?

Ve Stora Tuně jsem byl osm sezón. Když mi napsali z Kristiansandu (na doporučení Dýma), zlákalo mě zkusit něco nového. Sice je škoda, že odešel Daniel Hubmann, ale i tak to beru jako novou motivaci. Navíc máme nového trenéra na plný úvazek, Bruna Nazária, který se do toho opravdu opřel. Sice je to do Norska daleko, ale v době internetu to úplně nevadí - jeho mapová teorie se dá trénovat i od počítače.

 

Cítím, že bych asi měl vědět, ale přibliž nám radši, kdo je Bruno Nazário.

Je to Portugalec, trenér tamní repre a velký nadšenec do OB.

 

Letos jsi už byl s Kristiansandem na jihu i na severu. Stora Tuna taky nejsou žádný béčka, ale jsou kromě kvalitního trenéra v KOK lepší třeba i možnosti tréninkových kempů a jejich podoby, umístění či frekvence?

Ani na severu to není tak, že všechny kluby dokonale fungují. Stačí, aby třeba odešel jeden člověk, který se o to staral a jde to do háje. Rozdíl oproti našim klubům je v podstatě jen zázemí (klubovna u lesa) a rozpočet. Co se týče Kristiansandu, tak nemůžu úplně soudit, protože jsem za ně zatím skoro nic neodběhal, ale organizace klubu je přeci jen na trochu vyšší úrovni než v Tuně. Tzn. přesně jak řikáš - větší množství organizovaných tréninkových kempů, kam má smysl jet.

 

Doslova za pár máme Tiomilu, jaký půjdeš úsek? KOK je nabitý elitními běžci, ale do soupisky A týmu se snad vejdeš?

Tak dramatické to zase není, přeci jen odešlo pár elitních běžců a i loni jsme s Tunou KOK porazili. Před ME jsem nechtěl jít poslední úsek, takže jdu osmý.

 

A o týden později příjde ME - co si budeme namlouvat, asi už tě moc vrcholných o-akcí na domácí půdě nečeká, není to letos skoro větší cíl než MS?

Já jsem z generace, kde bylo MS vždycky hlavní priorita reprezentace, takže to mám v hlavě nastavené trochu výše. Vlastně to bude teprve moje třetí ME. Ale máš pravdu, že zaběhnout něco doma je určitě snažší a tím pádem lákavější. Na druhou stranu může startovat z každé země 6 běžců, takže i kvalifikace je pěkný stres.

 

No právě - dá se to vnímat různými pohledy, MS bude vždycky MS, ME je při větším zastoupení každé země ale tedy vlastně kvalitnější a hodnotnější závod (i když ho, pravda, občas ze špičky někdo vynechá - i letos). A s tou domácí půdou jsem to myslel i z jistého psychologického hlediska - na “rodné” půdě, před domácím publikem - to na tom tedy až tolik nevnímáš?

Kdyby to bylo na Kosti nebo na Kokořínsku, tak bych to tak rozhodně vnímal. Jeseníky jsou ale trochu z ruky, jede se tam 4 hodiny navíc přes Polsko. Terén i když náš, tak hodně horský. Samozřejmě do toho dám všechno a pokusím se uspět, ale můj "domovský" les je prostě trochu něco jiného.

 

Pro ME máš přímou nominaci na krátkou a klasiku, to znamená závod v pondělí, úterý, čtvrtek, pátek (variantu s vynecháním některého finále samozřejmě neuvažuju) a určitě bys rád běžel i štafety v sobotu - dá se to všechno vydržet v potřebném tempu? Na druhou stranu se dá asi trochu lépe připravovat, když nemusíš počítat se sprinty, které by asi vyžadovaly specifičtější přístup?

Jestli se to dá zvládnout, to je samozřejmě otázka, já si myslím, že moc ne. Pokud bude long přes sto minut, tak ty štafle už budou asi hodně bolet. Ale počítám, že Radovan vymyslí složení tak, aby alespoň jednička byla odpočinutější.

 

Máš i nějaké konkrétní cíle pro umístění na ME...? Nebo radši nevyslovovat nahlas?

Nemám, samozřejmě by bylo hezký vyhrát, ale to chce na startovní čáře úplně každý. Byl bych spokojený, kdyby se mi podařila prolomit desítka, která mi zatím na ME dvakrát o dvě místa unikla.

 

Jednu moc cennou placku už máš a nikdo ti ji nevezme. Kde ti dnes štafetové zlato z MS 2012 visí? Věříš, že by se to dalo zopakovat? Předpoklady jistě máme pořád přinejmenším stejné a pak už je to trochu o tom štěstí a trochu taky typu terénu?

Zlatka je pečlivě schovaná, neboj :-). Zopakovat se to dá, proč by ne. Kromě štěstí potřebuješ na štafety ještě skvělou fyzickou připravenost, kterou měli v poslední době zejména Švýcaři. Letos se mi zdá, že to ani u nich není 100%, tak uvidíme.

 

Vybavil se mi ale taky tamní závod na klasice, který se předem jevil jako docela nadějný, ale nakonec to tak nedopadlo. Je to už trochu starší věc, ale ptám se proto, že terén nám tam byl podobně blízký, jako při těch štafetách. A tedy, zda se z toho nedalo vzít nějaké, jak se říká, ponaučení či zkušenost pro příští případy, kdy to předem vypadá takhle nadějně?

Vždy, když něco nedopadne, tak se všichni ptají proč. Cokoliv pak řekneš, zní jako výmluva. Dobře si to pamatuju, tenkrát bylo strašné dusno :-). Musel jsem dokonce v průběhu závodu skočit do potoka. I takové trápení, ale nakonec stačilo na 12. místo. Těžko v tom hledat nějaké ponaučení.

 

Bet má modelový okruh v Brdech, Vojcek si myslím taky točí nějaké svoje kolečko, máš taky speciální trénink vytvořený ve vztahu k ME?

Ve Kbelích na letišti (za barákem) mám kopcovitý okruh, samej šutr, bažiny, těžký výběhy i seběhy, asi si to dovedeš představit.

 

Dobrá, dobrá, pro obyvatele placaté a spíše polní části Prahy asi trochu netaktní otázka. Kromě soustředění (kterých ale nebylo málo) jsi tedy asi neměl moc možností příliš specifické přípravy směrem k ME. Kde tedy zpravidla probíhá Tvuj trénink, když jsi doma?

Čím jsem starší, tím se mi hůř trénuje sám. Kvalitu většinou trénuju s atletickou skupinou ve Stromovce. V úterý chodíme delší běh v Krčáku s Pragovkou a také objíždím středeční nočáky, pokud je čas. Když jdu doma dlouhý běh, tak se snažím rozbít rutinu a část běžím třeba v oranici.

 

Když se to nedočteme na blogu ani fb, kdo je vlastně tvůj osobní trenér, fyzioterapeut, kuchař, …

Osobním trenérém jsem teď já, s mými časovými možnostmi už by to asi jinak nešlo. Ale takový supervisor a psycholog je stále táta, se kterým se o tréninku hodně bavím. Určitě mi hodně dává i Radovan v rámci repre. Stále mám telefon Míly Jordánkové - to je moje záchrana a pokud je to na doktora, zavolám bráchovi nebo Jirkovi Fundovi. Kuchařka je moje Janča, která mi ordinuje tak zdravou stravu, že už je mi po Mekáči blbě:-)  Díky moc všem.

 

Tak jo, já taky děkuju a ať tě tedy celý tenhle tým (nejen) za dva týdny správně naladí!

 

Ptal se Petr Kadeřávek



generální partner
hlavní partneři

hlavní mediální partner
mediální partneři
nápojoví partneři

partneři

podporovatelé

partnerská samospráva

pořadatelé